Tanec: Esence života

Nina Jassingerová/napsané pro časopis Esotera

Babička mi říkala „Nikdy nevěř těm, kteří netančí”. Ne, to neříkala moje babička. Našla jsem to na internetu v jakémsi článku anonymního autora. Ale jaksi odpovídá mým vlastním pocitům a dlouholetým zkušenostem. Vždyť i Platón se domníval, že ten, kdo netancuje, je nevzdělaný a nekultivovaný člověk. Může mít spoustu vědomostí, znalostí, ohromující  vzdělání, jestli ale netancuje, to všechno je mrtvé, protože to nerozhýbal a neoživil moudrostí mysle, těla a ducha.

Strnulé tělo se navíc rovná strnulé srdce. Aby se z nás stali skutečně soucítící bytosti, naše tělo by mělo být jako řeka, která je stále v pohybu a v souladu s přírodními sílami. Každý pohyb, ale svobodný extatický tanec zvlášť má schopnost rozpouštět všechno to, co nám brání pěstovat milující soucit, jak se tomu říká v buddhizmu. Když zadržujeme všechno v sobě – všechny pohnoutky, pocity, city, emoce, myšlenky, bolesti, radosti – a bez pohybu, znamená to, že skrblíme sami sebou vůči těm druhým. V nehybnosti se stáváme především emočními skrblíky.

„Neumím tančit“, „já nikdy netančím“, „ne, to není nic pro mně” slyším dost často. Vypadá to ale spíš jako obava z toho, že jestli člověk uvolní byť jen malinko svého těla,  rychle by následovalo něco dalšího a dalšího a forma by se už nedala tak lehce udržet. A najednou by se ukázalo něco pravdivé z jeho/jejího hlubšího nitra. A přitom to může a zpravidla  nakonec i je něco hezkého, protože pravda sice nemusí být esteticky překrásná jako kýč, ale je krásná sama o sobě. Navíc je to nesmírně očistné. A následkem takové očisty – katarze bývá znovunabytí energie. Něco nepotřebné odplyne anebo se přemění v zázračné alchymii pohybu a člověk se vrací do běžného života jaksi lehčí a prospěšnější pro sebe, ale i pro druhé.

Stále víc a jasněji sleduji, kolik energie to stojí udržovat pořád nějakou nehybnou formu. Spousta lidí na to úporně vydává svoje energetické zásoby a pak jsou unavení, bez energie, neumí se z ničeho radovat… Tak to i pociťují a tak to taky říkají.  A já to chápu, protože jsem to dělala taky.

Taky jsme se odučili dělat něco “jen tak”. A přitom je to nesmírně důležité. Třeba zatančit si “jen tak”. Bez nároku na výkon i na výsledek, bez cíle. Bez obsedantní touhy zhubnout, mít se líp, nutně pochopit nějaké hluboké pravdy, dojít osvícení a podobně.

Dělat občas a možná i pravidelně něco „jen tak“ je možná právě tím tajemstvím jak jen tak  mimochodem dojít anebo možno dotančit k jisté radosti a spokojenosti v životě anebo k občasným náhlým a nečekaným procitnutím „ahá, vždyť já bych mohla tohle dělat třeba i jinak!“ Všimněte si, kolik “možná“ se octlo v předešlé větě. To není náhoda, to je přímo program. Dávat možnost možnostem.

Dovolit si svobodně tančit , ponořovat se do melodického anebo rytmického anebo i úpně neslyšného toku hudby a do řeky svého těla a jeho pohybu znamená pozitivně narušovat zaužívanou životní rutinu a třídit „vnitřní odpad“.

Taneční psychohygiena začíná přesně tam, kde člověk právě je – v jakém rozpoložení. Jak duševním, tak fyzickém. Věnujeme pozornost tělu. Děláme to, co běžně neděláme: dáváme prostor všem částem těla, aby přemluvili. Oni k nám mluví pořád, ale my je neslyšíme. V praxi AnandaDance si právě na to děláme čas a prostor. Tělo ví a nelže. Jen mu dovolit být, hýbat se po svém a tančit. My to tělo nechceme předělat, neučíme ho novým trikům. Naopak, chceme se nechat překvapit. Protože tělo – ale jenom když mu to dovolíme – nám leckdy předvede kousky, na které bychom ani nepomysleli….

Roztancovávat sebe i další lidi je mi velikým potěšením právě proto, že se přitom znova a znova na vlastní oči a duši přesvědčuji o tom, jak hluboké účinky má taková napohled jednoduchá věc jako je spontánní pohyb těla. To, co dělám, je cestou k spontaneitě. Děti jsou spontánní, když jim pustíte muziku. Ale dospělí už mají vyvinuté ego a úkolem je umět sem-tam to ego upozadit. Jenom tak je možné nabýt novou spontánnost, která obohatí a oživí všechny naše nabyté zkušenosti, vědomosti, otevře i zhojí utržené rány a přemění to všechno na moudrost, léčbu, případně smysluplné jizvy.

A tak i Vás,  muže a ženy bez ohledu na věk, pohybové a jiné (ne)schopnosti a (ne)zkušenosti  zvu do tance s očima doširoka otevřenýma (AnandaDance) i s očima doširoka zavřenýma (TranceDance).

Najnovšie články: